Sexy prádlo, kartáček v kabelce a nepovedené rande

Oholit? Neoholit? Sexy průhledné kalhotky? Příšerné zeštíhlující bombarďáky? Obří brašna, kam se vejde make-up i žehlička na vlasy? Malé elegantní psaníčko, kam se nevejde nic? 

"Sexy trenky, gel na vlasy, pisoar... chybi mi jeste neco?"

Když někam vyrážím a směr, jakým se bude večer vyvíjet, jen tuším, jsem nucena kalkulovat. Kalkulovat s osudem. Osobně si totiž myslím, že slavný Murphy ve svých zákonech odhalil jak ve skutečnosti funguje svět. Přesně naopak, než chceme. Když vyrazím bez záložního make-upu, bez čerstvé depilace VŠEHO a v asexuálním „prádélku“ (dá-li se to tím slovem vůbec nazvat), je téměř jisté, že se budu svlékat a ráno nebudu moci zamaskovat svou skutečnou identitu vrstvou líčidla. A naopak… 

Znáte to, když se na něco opravdu těšíte – nevyjde to. Ne. Nikdy. Takže když se rozhodnete jít na akci, kde se pohybuje váš vysněný „objekt“ a PREVENTIVNĚ se připravíte na „jisté věci“ – nic nebude. Smiřte se s tím. Zato když běžíte dejme tomu na koncert rovnou z práce, s mastnými vlasy a viditelnými známkami opotřebovanosti, stoprocentně tam někdo bude. Někdo, na koho máte zálusk a koho svým vzezřením odradíte! Nebo si to alespoň v hysterii té situaci myslíte… 

Je to už pár měsíců, co jsem vedla holčičí řeči s dveřmi koupelny, kde se právě připravovala jedna z mých kamarádek na Rande. Takové to s velkým „R“,znáte ho… A kalkulovalo se. Mám si vzít parfém? Budu působit přirozeně? Nebo připraveně? A co hřeben? Kartáček? Rtěnka? Celá koupelna? Já osobně v podobných situacích volím „připravenost“... (což bude možná ten důvod, proč nikdy nekončím tam, kde bych chtěla... nebo při tom alespoň nevypadám tak, jak bych chtěla...)

Podle mě existuje nepřímá úměra v úspěchu rande a času stráveném přípravou na něj. A vlastně nejen rande… Čím déle a precizněji se snažím vypadat jako bohyně, tím dřív půjdu domů. Sama. Na jistý večírek jsem se připravovala celou sobotu a následně se na něm nechutně nudila. Jindy jsem byla hotová za deset minut (i když jsem musela své nohy raději ukrýt do neprůhledných punčoch) a z kontaktů, které se mi podařilo tam získat, těžím dodnes. A to nepočítám, co všechno jsem tehdy zažila...

Zajímalo by mě, zda i muži mají nějaké své osobní „hry s osudem“… Holí se, když vyráží nalov? Všude? Berou si lepší prádlo? A když to udělají – jsou také neúspěšní?

Pravda – muži nemusí řešit otázku objemnosti make-upu. Zaprvé ho nepoužívají a zadruhé ho ani nemají kam dát. Kartáček vykukující z kapsy asi taky nebude zrovna lákadlem na potencionální milenky… natož gel na vlasy v náprsní kapse bundy... (v horším případě vodička proti plešatění!)

Počítají tedy automaticky, že žena skončí u nich? Nebo na takové věci prostě kašlou? A co metrosexuálové? Nosí ve svých brašničkách od Italů podivných jmen kompletní zkrášlovací arsenál?

A popravdě – chci to vůbec vědět?